Mít víru a nemít strach před smrtí

Tím nejkrásnějším, co můžeme druhým předat, je víra a odmítnutí strachu před smrtí, která je pouhým přechodem.

V jedné ze středečních audiencí byla mezi nemocnými jistá stará řeholnice s rozzářenou a pokojnou tváří. »Kolik je vám let, sestro?« – zeptal jsem se a ona mi s úsměvem odpověděla: »Osmdesát tři, svůj životní běh však už končím, abych začala ten další spolu s Pánem. Mám totiž rakovinu slinivky«. Takto v pokoji ona žena prožívala svůj intenzivní zasvěcený život. Neměla ze smrti strach. »Svůj životní běh už končím, abych začala ten další«. Je to přechod. Tyto věci nám prospívají.

„Prospěje nám položit si otázku.  Jaký odkaz zanechá můj život?“

„Zanechám odkaz muže či ženy víry? Zanechám svým toto dědictví? Prosme Pána o dvě věci: nemít strach z tohoto posledního kroku jako ona sestra na středeční audienci. »Svůj běh končím a začnu další« – nemít strach. A za druhé, abychom po sobě všichni mohli zanechat jako ten nejlepší odkaz víru, víru ve věrného Boha, který je neustále při nás, Boha, který je Otcem, a nikdy neklame.“

Končil papež František dnešní ranní homilii v Domě sv. Marty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *